Jak to všechno začalo

Když se dnes podívám zpět na začátky, musím se pousmát. Všechno to totiž začalo vlastně tak trochu náhodou. Nebo spíš jako dlouhý řetězec malých rozhodnutí, které se postupně skládaly jako puzzle, až vytvořily obrázek mého vlastního podnikání. A ten první dílek? Copánky.

Toužila jsem po nich už dlouho. Obdivovala jsem fotky krásných dlouhých copánků a pořád mi v hlavě hlodala myšlenka: "Co kdybych to zkusila?" A tak jsem se jednoho dne rozhodla. Nejdřív jsem si je nechala uplést na sobě, a jakmile jsem v zrcadle viděla ten výsledek, bylo to jasné – tahle vášeň mě jen tak nepustí. Ale ještě jsem netušila, že se z toho stane moje živobytí.

K tomu mě paradoxně přivedla až situace, kdy jsem musela odejít z práce. Do teď vlastně úplně přesně nevím proč, ale možná to tak mělo být. Chvíli jsem přemýšlela, co dál, a pak mi to došlo – proč konečně nezačít dělat něco, co mě opravdu baví?

Zapsala jsem se na kurz, začala plést copánky známým u sebe doma a byla nadšená. Každý nový účes byl pro mě krok kupředu. Tehdy jsem si myslela, že moje práce je skvělá, ale když se na ně teď zpětně podívám, říkám si: "No, chtělo to ještě trochu cviku..." 😅 Ale tak to prostě chodí – žádný učený z nebe nespadl.

A pak přišly scrunchies...

Copánky mě pohltily, ale chtěla jsem k nim i nějaký doplněk. A tehdy jsem si všimla scrunchies – krásné, stylové gumičky, které se daly nosit nejen ve vlasech, ale i na ruce jako módní doplněk. Kamarádka je takhle nosila pořád, a když jsem viděla jejich cenu na e-shopech, spadla mi brada. 450 Kč za jednu gumičku?! To přece nemůže být tak složité ušít!

A tak jsem si sedla ke stroji a pustila se do práce. Nejdřív to byla jen zábava pro mě, ale pak mě napadlo – co kdybych měla vlastní vzory? To už ale nebylo jen tak. Navrhnout si vlastní design mě stálo nespočet hodin učení v grafickém programu na iPadu. Pamatuju si, jak jsem tehdy brigádničila v jednom skiareálu a když bylo špatné počasí a nechodili lidi, místo lelkování jsem seděla s iPadem a kreslila návrhy. Bylo to nekonečné upravování, ladění a testování, ale stálo to za to. Můj první vzor dodnes prodávám na e-shopu.

A tak se scrunchies přirozeně přidaly ke copánkům. Nejdřív byly jen doplněk, ale postupně si našly svoje místo v mém podnikání.

Můj malý růžový sen: Jak jsem otevřela svůj první salon

Uběhlo asi půl roku od chvíle, kdy jsem začala plést copánky, a v hlavě mi začala vrtat myšlenka: Co kdybych měla vlastní salon? Místo, kde bych mohla pracovat, tvořit a kam by se zákaznice rády vracely. Místo, které bude jen a jen moje.

Jenže s touhle myšlenkou přišel i strach. Co peníze? Vydělám si na nájem? Jak pokryju sociální a zdravotní pojištění? Bude mě to vůbec živit? Bylo to obrovské rozhodnutí a já si nebyla jistá, jestli do toho jít.

Naštěstí mě můj přítel neustále podporoval. Ujišťoval mě, že to zvládneme, že se nemám bát a že si musím jít za svým snem. Jenže já mám ráda klid – a k tomu patří i finanční jistota. Radši jsem si proto vzala 20hodinový úvazek v Lidlu, abych měla aspoň nějaký stabilní příjem.

No… směšně jsem tam vydržela necelého půl roku. 😂 Kombinovat práci na pokladně a rozjíždění vlastního podnikání bylo naprosto vyčerpávající. Měla jsem čím dál víc klientek na copánky a do toho jsem musela hlídat směny. Bylo nemožné to skloubit.

A tak jsem se rozhodla. Konec Lidlu, jdu do toho naplno!

Otevřela jsem svůj první salon – malý, útulný, růžový a celý podle mých představ. Byla to obrovská zodpovědnost, ale zároveň můj splněný sen.

Najednou jsem byla sama sobě šéfem. Najednou všechno záleželo jen na mně. A víte co? Bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat.

Dnes mám svůj salon a věnuji se naplno tomu, co miluji. A víte, co je na tom nejlepší? Že to všechno začalo jednou obyčejnou gumičkou a snem zkusit si uplést copánky.

Takže pokud váháte, jestli se pustit do něčeho nového – jděte do toho! Třeba se z toho jednou stane vaše životní vášeň. 💕